Expediční skialpinismus – vrchol v životě lyžaře?

Není to pro každého, je v tom spousta dřiny i nebezpečí a čím větší hora, tím nejistější výsledek. Ale tak jako horolezec posouvá své limity lezením těžších a těžších cest, může i lyžař posouvat svoje limity. Začne na sjezdovce, poté přejde do volného terénu, aby nakonec opustil přelidněná střediska a vyrazil do samoty hor na skialpech. Na nich sjíždí stále větší a strmější hory.

Má-li správný přístup, svoji laťku posouvá kontrolovaně a postupně a přemýšlí při tom o všech přírodních procesech v horách. Sleduje hory a přemýšlí o vývoji počasí a s tím spojeném vývoji sněhových podmínek. Sleduje sníh a přemýšlí o vývoji lavinového nebezpečí. Nabírá zkušenosti i další lyžařské schopnosti. Ale co tedy může být oním vrcholem v životě skialpinisty?

Možná právě expedice do vysokých hor, mimo evropský kontinent, mimo civilizaci, vysoko do řídkého vzduchu, kde využije svoje zkušenosti, fyzickou kondici i sjezdařskou techniku, aby vylezl a následně na lyžích sjel opravdu velkou horu.

Pojďme se společně podívat, kde ve světových pohořích se nacházejí klasické cíle expedičního skialpinismu.

8000:

V rámci všech čtrnácti osmitisícovek existují čtyři, u kterých absolutní počet sjezdů již čítá více než je prstů na jedné ruce. Tyto čtyři ,,osmy" se dají opravdu lyžovat, tzn. kontinuálně (bez sundávání lyží) sjet z vrcholu až dolů do základního tábora či na hranici sněhu. Přesto i na nich je skutečně čistý a kontinuální sjezd až do dnešních dní světovým výkonem, který se nepodaří ani zdaleka každou sezónu. Mezi tuto čtveřici patří šestá nejvyšší hora světa Cho Oyu (8201 m) ležící na nepálsko-tibetské hranici, Manaslu (8163 m) v Nepálu, pákistánský Gasherbrum II (8035 m) a jediná osmitisícovka ležící celá v Tibetu, Shisha Pangma (8013 m), která je zároveň nejnižší ze všech čtrnácti. Pro lyžařský sjezd kterékoliv z nich se musí sejít pět základních faktorů: lyžařova vynikající fyzická kondice, tolerance organismu vůči extrémní nadmořské výšce, výjimečné sjezdařské dovednosti, velké štěstí na sněhové podmínky panující na hoře a štěstí na počasí při pokusu o vrchol.

7000:

Mezi sedmitisícovkami již existuje řada hor, které se lyžují zcela pravidelně a patří k tradičním cílům ambiciózních skialpinistů z celého světa. Začněme tou bez pochyby nejjednoduší, kterou je Pik Lenina (7134 m), ležící na tádžicko-kyrgyzské státní hranici v pohoří Pamír. Tento vrchol nejen že pouze relativně těsně převyšuje hranici 7000 metrů, ale je především z hlediska výstupu i sjezdu technicky velice jednoduchý. Druhou známou skialpovou ,,sedmou" je Muztagh Ata (7546 m), obrovská hora vystupující z pouště Taklamakan v Číně. Její kombinace velmi vysoké výšky a přitom nízké technické obtížnosti láká skialpinisty-chrty z celého světa. Třetí do party se nabízí pákistánský Spantik (7027 m) ležící v Karakorámu, který opět láká hlavně tím, že již převyšuje magickou hranici 7000 metrů a přitom jeho náročnost ve sjezdu není výrazně vysoká.

6000:

Celý svět jezdí pro šestitisícovky nejraději do jihoamerických And, kde je logistika expedice výrazně snažší a tedy i levnější oproti Asii, protože hory And jsou často velmi snadno přístupné a navíc je vše bez otravné byrokracie a zpoplatněných permitů (povolení výstupu) jako je tomu v Asii. Z jednoduších jihoamerických šestitisícových cílů zmiňme třeba bolívijskou Huaynu Potosí (6088 m) nebo dvojici vulkánů Pomerape (6282 m) a Parinacota (6348 m) na chilsko-bolívijské hranici. Pokud jde o známé peruánské horské pásmo Cordillera Blanca, tak na lyže se zde nabízí především dobře přístupné a snadné Nevado Copa (6188 m). Když se přesuneme Amerikou až nahoru na sever, dostaneme se na Aljašku, kde se nachází jedna z nejpopulárnějších lyžařských ,,šestek" na světě, Denali (6190 m), která je ale oproti svým jihoamerickým protějškům výrazně náročnější kvůli tvrdým polárním podmínkám.

5000:

Mezi pětitisícovkami vhodnými pro lyžařský sjezd dominuje v popularitě nejvyšší hora Evropy Elbrus (5642 m), který je součástí pohoří Kavkaz na rusko-gruzínské hranici. Nulová technická náročnost na něj láká ročně spousty skialpinistů. Další lákavý kavkazský cíl, nižší než Elbrus, avšak technicky podstatně náročnější je vyhaslá sopka Kazbek (5047 m). Další vysoce atraktivní pětitisícovky vhodné na sjezd najdeme na Blízkém východě. První z nich je legendární biblická hora Ararat (5137 m) na východě Turecka. A v našem výběru nesmí rozhodně chybět ještě nejvyšší hora Íránu Damávand (5610 m), jedna z vůbec nejkrásnějších sopek na světě, která těží také ze své dobré dostupnosti.

A co si tedy konkrétně představit pod pojmem expediční skialpinismus?

Přestože samotný cíl, tedy vylezení na vysněný vrchol a životní sjezd z něj, je neskutečně lákavý, vede k němu hodně trnitá cesta. Přeskočíme náročnou fyzickou přípravu ještě doma a přejdeme rovnou k věci: U mnoha z výše uvedených hor už samotná cesta do základního tábora pod horou trvá několik dní pochodu a dokud se neaklimatizujete na nezvykle řídký vzduch velkých nadmořských výšek, cítíte se na začátku výpravy zpravidla dost mizerně.

U vrcholů nad 7000 metrů vás potom obvykle čeká série výstupů do jednotlivých výškových táborů na kopci, které si během těchto výstupů, zvaných taktéž vynášky materiálu, vybavíte stany, zásobou jídla a dalšími potřebnými věcmi, aby jste si horu a trasu ,,připravili" na závěrečný pokus o vrchol. Během těchto vynášek si nadále zvykáte na extrémní nadmořskou výšku. Samotný pokus o vrchol pak trvá většinou 2-4 dny, samozřejmě podle velikosti hory a náročnosti výstupu.

Pro tento pokus je třeba vytipovat okno toho nejlepšího možného počasí. Z důvodu výše zmíněné taktiky výstupu tak expedice na hory s výškou nad 8000 metrů trvají okolo měsíce a půl, expedice na hory přes 7000 metrů se plánují zhruba na měsíc a na šestitisícovku si musíte většinou vyhradit aspoň 2-3 týdny.

A to tu stále nemluvíme o náročnosti samotného lyžařského sjezdu, který klade vysoké nároky jak na psychiku, tak na sjezdařské schopnosti lyžaře. Je totiž třeba si uvědomit, že lyžování velké hory znamená lyžování na všech druzích sněhu, na sněhu, který se rychle mění a někdy může mít i velmi špatnou kvalitu. A čím větší nadmořská výška, tím větší problém pro lyžaře to může být, protože práce stehen, jakožto největší svalové skupiny lidského organismu, spotřebovává velké množství kyslíku, kterého se tělu v té chvíli zoufale nedostává.

Přesto se stávají sjezdy z hor s velmi vysokou nadmořskou výškou stále více populárními napříč světovou lyžařskou komunitou, což jde ruku v ruce s nárůstem popularity skialpinismu všeobecně a taktéž se stále se zlepšující dostupností mnohých dříve odlehlých hor a pohoří.

Mimo samotné působení pod kopcem a na kopci, expedice znamená také cestovatelské dobrodružství, protože na každé výpravě člověka zákonitě potká i spousta nečekaných událostí, které vyžadují nekončící improvizaci. Přidanou hodnotou takových výprav bývá poznávání nových míst a zemí i nových lidí a kultur.

Mnoho šťastných kilometrů nahoru i dolů přeje 

Jiří Švihálek, horský vůdce UIAGM
web
instagram
facebook