Jízda v problematickém sněhu I

HUDY tým 30. 4. 2014
4 minuty čtení

Článek z pera horských vůdců a zkušených lyžařů. Tipy a návody na lyžování ve volném terénu a v problematickém sněhu. Užitečné rady, které doplňují vaši praxi. Kdo respektuje některé důležité zásady, dojede i za obtížných podmínek do údolí v pořádku.

NENECHTE ZABOŘIT LYŽE!

Na rozdíl od jízdy na upravených sjezdovkách se lyže do hlubokého sněhu boří, a tedy i hůře točí. Cílem je buď nenechat lyže hluboko zabořit, nebo je alespoň na krátkou dobu dostat na povrch, aby se dalo zatočit s menším odporem.

Jsou tři způsoby, jak nenechat lyže zabořit:
1. Styčná plocha: Čím větší je styčná plocha lyží, tím méně se lyžař boří. Vytvoření co největší styčné plochy dosáhnete tak, že obě lyže zatížíte rovnoměrně. Styčnou plochu ovlivňuje i délka a šířka lyží.
2. Vynoření: Při vysoké rychlosti jízdy lze dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch. Nejlépe si tento efekt ozřejmíte, když si uvědomíte, že při velké rychlosti se dá při vodním lyžování jezdit i na pouhých chodidlech. Pro mnohé začátečníky je právě přiměřené tempo jízdy v hlubokém sněhu problémem.
3. Vytažení lyží nad sníh: Pro zahájení oblouku vytáhnout lyže na krátkou dobu na povrch sněhové pokrývky nebo úplně ven ze sněhu a tento moment využít pro natočení lyží.

JAK SE JEZDÍ PROBLEMATICKÝM SNĚHEM?

Neexistuje jedna jediná technika jízdy hlubokým sněhem. Je potřeba ovládat celou škálu pohybů, abyste uměli správně reagovat na danou situaci: různý sníh, různý sklon svahu, atd.
Lyže by měly tvořit pokud možno co největší rovnoměrně zatíženou plochu. Snadněji toho dosáhnete úzkým vedením lyží (nohy u sebe), protože obě nohy tvoří jeden blok a pracují synchronně. Vedete-li lyže více zeširoka, dá se takový jednolitý blok nohou utvořit podstatně obtížněji. Dochází k nerovnoměrnému zatížení vnější a vnitřní lyže („přešlapování“), a tím k hlubšímu zabořování té lyže, která je více zatížena.
Vedle rozložení příčného zatížení lyží má při jízdě hlubokým sněhem takřka rozhodující úlohu zatížení v podélném směru. Přílišným tlakem ve směru ke špice se lyže potápí, poloha s přílišným záklonem stojí mnoho sil (zejména při jízdě s batohem), a ztěžuje řízenou jízdu v obloucích. Proto platí, že tělo je nutno držet neustále ve střední poloze (bříška prstů a paty nohou jsou zatíženy přibližně stejně), zejména se skialpinistickými botami, které nemají tak vysoký a tvrdý komín jako boty pro sjezdové lyžování.

Klíčovou roli hraje samozřejmě i odlehčení lyží, vyvedením lyží na povrch si velmi usnadníte jejich točení. Nejelegantnější varianta je srovnatelná s jízdou v boulích nebo terénních vlnách. Při najetí na vlnu se kolena (pasivně) pokrčí a po přejetí vlny se znovu natáhnou. V lehkém, kyprém prašanu se dá jet podobně. Sníh se v průběhu oblouku pod lyžemi stlačuje a tvoří více či méně pevný podklad. Když se nyní nohy poddají vzniklému tlaku a pokrčí se, vznikne „efekt boule“ a lyže samy od sebe „vyletí“ ze sněhu.
V tom okamžiku se dají lehce natočit a oblouk se dokončí následným natažením nohou.

V kyprém, nepříliš hlubokém sněhu je nutno točit méně aktivně než v těžkém hlubokém sněhu. Čím těžší je sníh, tím větší silou je nutno točit a tím více se musejí odlehčovat lyže. Extrémní formou je „přeskakování“, při kterém se lyže rychle otočí ve vzduchu takřka o 180 stupňů. Zde se „odskok“ pojí s „točením celého těla“. U malých poloměrů oblouků (klasický příklad jízdy hlubokým sněhem) upřednostňujte točení nohama, u velkých oblouků se používá točení za pomoci těla (přizpůsobené poloměru oblouku).

ZLEDOVATĚLÝ SNÍH S PROLAMUJÍCÍ SE KRUSTOU NEBO SNÍH UDUSANÝ VĚTREM

Nejnepříjemnější situace ve volném terénu způsobuje zledovatělý sníh s prolamující se krustou nebo sníh udusaný větrem. Problémy nastávají, zejména když se sice dá jet rovně, aniž byste se probořili, ale při vychýlení se okamžitě nebo občas proboříte. Nezávisle na sněhu také záleží na tom, jaký tlak vyvíjí lyžař na sněhový povrch. Pokud jedete šusem po spádnici, leží lyže na poměrně velké ploše rovnoměrně zatíženy, a proto se váha dobře rozloží. Jakmile ale jedete do oblouku, musíte hranit (čímž se tlak přenese na menší plochu, a tím vzroste) a vzniknou další síly (aerodynamický přítlak, „odstředivá síla“), které zvyšují tlak na sněhovou vrstvu.

Co je pro zvládnutí jízdy podstatné? Zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před obloukem.
Žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení. Nečekejte, až se krusta prolomí, ale aktivně ji prolomte. Vyveďte lyže nad sníh jejich výrazným zatěžováním a odlehčováním.
Rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají vydržet zvýšenou námahu.

HLUBOKÝ MOKRÝ TĚŽKÝ SNÍH

Čím hlubší a těžší je sníh, tím větší je odpor při točení.
Lyže je nutno vyvést na povrch, aby se daly zatočit.
Vysokou rychlostí se dá sice dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch, ale to můžete čekat jen od opravdu zkušených freeriderů. Normální lyžař se musí pokusit vyvést lyže aktivně na povrch, aby mohl zatočit.
Kromě toho by se mělo točení podpořit natočením celého těla. Čím je sníh těžší, tím aktivněji je třeba odlehčovat a točit lyže.
Jízda hlubokým těžkým sněhem vyžaduje sílu a dobrou kondici. Rytmický způsob jízdy šetří sílu.
Pokud již nejste schopni jet v obloucích, zbývá jen zdolat terén jízdou šikmo svahem spojenou s otočkami nebo přeskakováním při změně směru jízdy.